Má rekapitulace roku 2015
Když se poohlédnu a zrekapituluji si rok 2015 vybaví se mi především hezké chvíle a vzpomínky. Ať už to jsou nesčetné mejdany, které jsem zažil se svými blízkými - mimojiné Župan party (Daliho narozeniny), modní přehlídka v Garáži, oslava Bc a především rozlučkový mejdan, na který do konce života jednoduše nezapomenu -, tak po úspěchy v profesním, sportovním ale i osobním životě. Nechci, aby to vypadalo, že se chci nějako vytahovat či chvástat, pokud Vám to tak přijde, přestaňte to číst rovnou tady.
V první řadě v “profesním" životě se mi podařilo úspěšně dokončit tříleté studim Informačních technologií, díky čemuž jsem získal před jméno titul Bc (stejně na to zapomínám). A také jsem dostal skvělou práci ve svém oboru, která mne posunula dopředu tak ohromným způsobem, že tomu ještě teď nemohu uvěřit.
Ve sportu, repsektive v tom co dělám se mi též podařilo dosáhnout spousty milníků, které pro mne byly minulé roky ještě zcela nemyslitelné a lidé, kteří je dokázali pro mne byli supermani. Například co se týče vzpírání - konečně se mi podařilo dát nad hlavu ze země nadhozem rovných 100 kg (později se mi to podařilo zvýšit i na 105 a ze stojanu nad hlavu dokonce 110 kg!), trhnul jsem 72,5 kg, na mrtvý tah jsem se rychle blížil ke 200 kg a ve dřepu ke 150 kg! Pak mne bohužel zastavilo zranění (něco jsem si natrhl/natáhl na zadku... Ano, opravdu na zadku.) Dále v gymnastice stojí za zmínku silové muscle upy na hrazdě, kipované muslce upy na kruzích a oboje několikkrát v kuse! Poprvé jsem uběhl 10 km pod hodinu i s poměrně velkou rezervou a také jsme si jako tým Hustodémoni zaběhli extrémní závod MAD RACE kousek od Ostravy (na závod mám vzpomínku v podobě jizvy), kde jsme skončili na skvělém 7. místě z 32. týmů! Musím zdůraznit, že na prvních místech byli borci specializující se právě na vytrvalostní sporty. A nakonec jsme si s bandou vyběhli Mamutí můstek v Harrachově, pěkně po svých a tu nejprudší část.
Též mne velmi těší a jsem pyšný, že se trochu rozrostla a rozjela má skupina na cvičení - právě zmiňovaní Hustodémoni. A také že jsem poslechl své nutkání a začal trochu psát, přecejenom teď čtete jeden z mých pokusů. Za poslední rok jsem také zmnohonásobil své vědomosti co se týče stravy a cvičení a hlavně jsem si udělal své vlastní fitko u nás na hale!
A v osobním životě nemůžu vynechat především to, že jsem si konečně splnil svůj dlouholetý sen a odletěl jsem pracovat a hlavně cestovat na Nový Zéland, kde si to užívám se vší parádou! Ikdyž kvůli tomu muselo jít pár dalších věci stranou.
Avšak nedojde veliké slávy, kdo velkou námahu nezná, což mám vlastně i načmárané na zádech, tím chci říci, že vše nebylo hned a vše vyžadovalo značné usílí a trpělivost.
Jasně si vzpomínám na své přípravy na státnice a tvorbu Bakalářské práce, kdy jsem chodil cvičit hlavně ráno, abych měl čas přes den, následovala práce, odpoledne zavalen v učení, u kterého jsem často usínal, táta si mne fotil (fotku Vám ukázat nemohu, protože jsem byl většinou jen v trenkách) a večer někdy opět prácenebo učení. A takhle to bylo pár týdnů v kuse.
Po Bakaláři by jste si řekli, že budu mít trochu více volna, avšak shodou několika okolností a událostí nám v restauraci chyběla obsluha, tudíž jsem hrdině nastoupil na obě směny (šetřil jsem na Zéland), přičemž jsem chodil až od odpoledne, jelikož jsem právě ještě začal ve své nové práci, kde jsem dělal všední dny od 7 do cca 3 a mezi prácemi jsem si zabíhal rychle do fitka zacvičit. A takto skoro celý měsíc v kuse (víkendy jsem byl na Restauraci/Café celý den). Konec už mi opravdu lezl na palici. Tímto si samozřejmě nechci stěžovat, ani nějako prosit o lítost, vše to byla má volba a pokud bych chtěl, volna by se mi určitě dostalo, pouze to zmiňuji jako jednu z mých vzpomínek.
Co se týče cvičení, každý jistě ví, že zde platí pravidlo “Bez práce nejsou koláče.” snad ještě více než v čemkoli jiném, protože například to, že zvednete najednou 100 kg na bench (samozřejmně v poměru s Vaši váhou) Vám jen tak někdo na ulici nedá, nebo si to nekoupíte, ale musíte si na to hezky natrénovat. V mém případě, jelikož jsem se snažil zlepšovat komplexně ve všem (síla, vytrvalost, odolnost, …), to vypadalo tak, že jsem chodil cvičit přibližně 6 krát týdně, někdy až 8 krát (občas jsem stihl dvoufázové) a párkrát i skoro dva týdny v kuse bez jediného dne odpočinku. A lehké tréninky to rozhodně nebyly, to mi přecejenom může dosvědčit kdokoliv, kdo si se mnou šel někdy zacvičit. Potu a krve (stržené mozoly, sedřené holeně ze vzpírání, ...) bylo opravdu hodně. Ale stejně to miluju!
Nicméně i tyto “těžké" chvíle zařazuji mezi své hezké vzpomínky, bez cesty si ten cíl totiž tolik neužijete a nebudete si ho vážit, pokud nebudete vědět jak trnitá, klikatá a plná odboček ta cesta může být. Jistě jsem na spoustu věcí zapomněl, ale to už je jedno.
To vše bych samozřejmě nebyl schopen nikdy dokázat nebýt úžasné podpory mých kamarádů, rodiny a především mých milovaných rodičů! Tímto bych chtěl tedy i všem z celého srdce poděkovat!
Na závěr bych jen chtěl všem doporučit projít si, alespoň v hlavě, či nejlépe napsat předešlý rok. Hezky to utřídí myšlenky a zvedne náladu, pokud zjistíte, kde a jak jste se posunuli.
PS: Vlastně tedy ještě šťastný Nový rok všem, vykročte správnou nohou a běžte za svými sny! Já osobně mám těch snů, cílů, plánů v hlavě, nabídek kam odjet a možností snad až moc a tak musím pořádně promyslet co bude jako první. V rozhodování mi často pomáhá věta, kterou jsem četl v článku - Člověk na smrtelné posteli většinou nelituje věcí, které udělal, ale hlavně věcí které NEudělal!
Pro prohlédnutí stačí kliknout na obrázek
03.01.2016
