Auckland a naše vízum - jeden úřad vládne všem

Obrázek článku Auckland a naše vízum - jeden úřad vládne všem

Několik prvních dní v Aucklandu bylo krásných. První den jsme měli v plánu si zařídit IRD number, na to je potřeba mít bankovní účet u Novozélandké banky a na to je zase potřeba mít proof of adress (jakýsi doklad o tom, kde bydlíte). Po složitém běhání po městě a zkoušení různých alternativ jak získat kýžený proof of adress jsme zjistili, že ... vlastně vůbec nic nemáme a nevíme… Zařídili jsme si Novozélandskou simku od Vodafone v domění, že nám proof of adress dají, ale bylo nám řečeno, že už to vůbec nedělají… Paráda! V Kiwibance (místní banka, ano do všeho strkají to kiwi, úplně do všeho!) nám bylo úředníkem řečeno, že mu stačí, když si na internetovém bankovnictví změníme adresu na Nový Zéland a potom mu to ukážeme na telefonu, že si vystačí víceméně s čímkoliv. Fajn, to zní fér… Jenže u české banky si prostě adresu na Nový Zéland nezměníte.

Dobře, zkusíme ještě to IRD number (to jsme ještě nevěděli jednu podstatnou věc!), měli jsme poslušně vytisknuté a vyplněné formuláře z jejich stránek, číslo 545 to bylo tuším, naklušeme na přepážku, tam nás ovšem zaskočí další úředník! "Noo, ono se to teď od 1. října dělá jinak, už jen online, musíte jít na tyhle stránky a tam si stáhnout formulář 726 (tipuju) a ten poslat tam a tam.” Ehm, dobře, kašlem na to. Zoufalí voláme naši záchraně Tereze (známá Romana a Míši, žíjící na Zélandu už 5 let), ta nám hned řekne ať se na to vykašleme a zařídíme si to až v Kerikeri, kde ona bydlí a kam jsme měli v plánu potom jet.

Jste z toho popisu zmateni? Nezoufejte, já možná ještě víc… Dobrá, jdeme si užívat Auckland!

Auckland

Auckland je nádherné město! 1.6 miliónu obyvatel, jeho průřez je cca 90 kilometrů a všude samá zeleň. Proto se mu asi říká největší vesnice na světě… Vysoké budovy najdete jen v samém centru města, tedy okolo hlavní ulice Queen street, kde se nachází mimojiné symbol města Sky Tower, hlavní nádraží - autobusové, vlakové i lodní, vše víceméně na jednom místě, dále stovky obchodů, barů, hospod a všeho možného. My měli štěstí, že jsme právě v tom centru bydleli.

Kousek od našeho hotelu se nacházel i autobazar, jelikož bylo v plánu koupit auto, naše další cesta vedla právě tam. Všichni 4 autům rozumíme asi jako španělštině, takže víceméně nijak, maximálně dokážeme pochitit nějaká slova jako “si", nebo “seňor" (je to španělština, že jo?), to znamená, že poznáme jestli řidíme automat, nebo manual - když to chcípne při rozjezdu, je to manuál … né asi!

Zalíbilo se nám jedno Mitsubishi Lancer kombi, novější (rozuměj starý jen 15 let), méně najeto (rozuměj jen něco málo přes 200 000 km), poměrně slušná cena, hezky naleštěné a prostě vypadá dobře! Jdeme se zeptat prodejce na nějaké “detaily”, aby jsme se neprozradili, že nejspíš kupujeme zajíce v pytli. Při jeho výkladu se všichni snažíme vypadat, že tomu rozumíme. Tady neplatí pravidlo když mu nerozumíš usmívej se a kývej, to by dělalo neplechu, proto všichni jen koukáme na auto, na něj, zpátky na auto a “říkame” hm, hm, hm…

Naše auto

Nakonec nám nabízí jestli se chceme projet. V tu chvílí se začneme všichni koukat na sebe, jako kdo bude řídit?! Řídí se zde na druhé straně a nikdo z nás s tím ještě nemá žádné zkušenosti, natož v centru Aucklandu! OK, volba padla na Tomase, přeci jenom tý španělštině (pro mě) rozumí trochu více… Nakonec však stejně řídí prodejce, asi poznal strach v našich očích!

Auto jede hezky (žádné hrkání jsem neslyšel) a tak po zvážení dalších alternativ a skupinovém referendu se domlouváme, že ho vezmeme, ať to máme jednoduše z krku! Záloha zaplacena, auto si můžeme přijít vyzvednout další den. Pecka!

Rejnok

Další den se jdeme podívat do Kelly Tartlon Selife Aquarium - krásného akvária, plného tučnáků, ryb, žraloků a rejnoků. Za 31 dolarů - cca 500 Kč - tu je k vidění skutečně mnoho - obrovské akvárium, kde žraloci a rejnoci plavou nad Vámi, tučňáky máte asi půl metru od sebe a mnoho dalšího. Je to opravdu nádherná podívaná!

Žralok

Po akváriu si zablbneme na molu, uděláme pár fotek, rychlý oběd a běžíme si pro naše auto! V plánu je jedna z vyhaslých sopek nad Aucklandem (jsou jich tu snad desítky). Před tím nás však čeká první jízda autem… Jako první řidič se hlásím já… nikdo nevzdoruje… Dobře, jdeme na to! Hlavně jet vlevo, hlavně jet vlevo! Vyjedu z bazaru a… není to tak hrozný, akorát musím dostat odhad na levou stranu. Dojíždíme ke křižovatce… blinkr … aaa oni jsou otočené i blinkry a stěrače?! Takže stírám … blinkr se mi podařilo zapnout hned, ale pořád stírám … Krásný slunečný den, bez mráčků, plné město lidí a mě se nedaří vypnout stěrače … Nakonec konečně nacházím správnou polohu, kdy se stěrače vypnou… díkybohu! Jedeme na sopku, rychle!

Já s Romanem na mole

Při výstupu na sopku se nám naskytne krásný pohled - Auckland v celé své kráse! Táhne se od obzoru k obzoru, samé nízké baráky, žádné mrakodrapy, či nedejbože paneláky, ale hezky parčíky, stromy a rodinné domy. Tomas se může zbláznit a fotí seč může. Díky tomu máme tak krásné fotky! Byla to jednoduše nádhera! Po sestupu kopce už jedeme jen do hotelu, dáme pár piv a druhý den nás již čeká cesta na sever za Romana a Míši známou Tererou do Kerikeri.

Mount Eden nad Aucklandem a my

Michal Hanč

15.11.2015